Jak často kojení doopravdy troskotá?

Jak často kojení doopravdy troskotá?

Categories: Breastfeeding Today, čeština, Global Community

Pamela Morrison, IBCLC, West Sussex, UK
Přeložila: Míša Laudicina Revidovala: Jana Vitáková

Představte si, že by vědci přišli na nový „lektvar snů“, jímž by se dalo nasytit každé novorozeně a jenž by dokázal poskytnout imunitu miminkům kdekoliv na světě. Představte si také, že by tento produkt byl kdekoliv snadno dostupný a nebylo by jej třeba skladovat ani nikam dovážet. Představte si, že by matkám pomáhal v plánování rodičovství a dokázal by snížit riziko onemocnění rakovinou… A pak si také představte, že by ho svět odmítl používat…  Tento scénář, bohužel, není fikcí. Tímto „lektvarem snů“ je mateřské mléko. Máme ho všichni k dispozici od samého narození, avšak nepoužíváme ho. UNICEF, 1991.

Když se mě při mém prvním těhotenství přátelé a příznivci ptali, jak budu krmit své dítě, odpovídala jsem: „Zkusím ho kojit.“ Navzdory všem očekáváním má nemluvňátka rostla a prospívala krmena výlučně mateřským mlékem, včetně dvojčat, která se nám narodila na den přesně po pěti letech od narození našeho prvního syna.

Budu-li moci…
Proč jsem si myslela, že se může stát, že kojení nepůjde?

Výzkumy dokazují, že matky s nižším sebevědomím s větší pravděpodobností přestanou kojit záhy [1]. „Mám málo mléka je nejčastější důvod, který mladé maminky uvádějí, když přestanou kojit [2].  A následující ego-oslabující informace je typickým příkladem toho, co novorodiče slýchají:

„I přesto že jsou odborníci utvrzeni v tom, že mateřské mléko je pro miminka tou nejlepší nutriční volbou, je možné, že některé ženy nebudou moci kojit. Pro mnohé z nich se rozhodnutí: kojit či dávat formuli1 zakládá na osobní potřebě komfortu, životním stylu a specifických zdravotních situacích. Pro ty matky, které nemohou kojit nebo se rozhodnou nekojit, je formule zdravou alternativou. Formule poskytuje miminkům živiny, které potřebují, aby dobře rostla a prospívala [3]. “

Náklady nekojení

Vzhledem k výzkumům, které máme dnes k dispozici a které u dětí krmených formulí dokazují vyšší riziko úmrtnosti, alergií, nemocí i patologií v pozdějším věku, je neakceptovatelné, že jen 1 % britských miminek je výlučně kojeno tak, jak se v celosvětovém měřítku doporučuje [4]2. Takto vysoký neúspěch kojení má i své ekonomické náklady. Pokud by se 90 % amerických rodin řídilo doporučením výlučně kojit během prvních šesti měsíců, tak by zdravotnický systém Spojených států ušetřil 13 miliard dolarů ročně a ušetřilo by se 911 lidských životů [5].

V roce 2013 jedna analýza nákladů na léčbu nemocí matek spojených s neoptimálním kojením zjistila, že pokud by 90 % matek kojilo po dobu jednoho roku po každém porodu, tak by to ve srovnání se současnou situací ušetřilo 17,4 miliard amerických dolarů spojených s předčasnými úmrtími a 733,7 milionů dolarů spojených s náklady na přímou péči a 126,1 milionů dolarů spojených s náklady na nepřímou péči u následujících onemocnění: rakovina prsu, premenopauzová rakovina vaječníků, hypertenze, cukrovka 2. typu, infarkt myokardu.

Ve Spojeném království provedl UNICEF studii publikovanou v roce 2012 [7], která zjišťovala, jak by zvýšení procenta kojených miminek mohlo ušetřit peníze zlepšením zdravotního stavu populace. Ze studie vyplývá, že i mírné zvýšení kojení dokáže snížit počet pacientů přijatých do nemocnic či počet návštěv obvodních lékařů o desítky tisíc,  a to jen v případě pěti nejběžnějších dětských onemocnění. Pro britský systém zdravotní péče to znamená úspory ve výši 40 milionů liber.

V lednu 2016 celosvětová kampaň na podporu kojení odborného časopisu Lancet přinesla doposud nejrozsáhlejší výzkum o účincích kojení. Pokud by se v celosvětovém měřítku více kojilo, bylo by možno předejít asi 800 000 dětských úmrtí a 20 000 úmrtí žen na rakovinu prsu. Nekojení stojí světovou ekonomiku každý rok zhruba 302 miliard amerických dolarů [7a].

Ve své knize The Problem with Breastfeeding: a personal reflection [8] autor James Akre píše, že všechny matky milují své děti a chtějí pro ně to nejlepší, ale kojení je záležitostí celé společnosti. Proslulá věta „Ke kojení je zapotřebí celá vesnice.“ zůstává platnou kdekoliv na světě. Akre tvrdí, že pokud by irské matky (které kojí nejméně na světě – 45 % [9]) žily ve Švédsku, kde kojí velká většina matek, tak by také ony kojily.

Co je normální?

Z globálního hlediska je kojení normální, protože pouze 8 % dětí se rodí v zemích, kde je výživa lahví kulturní normou [10], a je tudíž možné popsat tento způsob výživy slovy „tradiční škodlivá praktika menšiny“, jak to zmiňuje i tzv. Innocenti Declaration [11]. V životních kontextech, kde matky novorozeňat mají přístup pouze k omezeným zdrojům, se nepředpokládá, že by ohledně výživy nemluvňat měly nějakou volbu. Nekojit by znamenalo vystavit zdravotním rizikům vlastní dítě a ohrozit jeho život. Některá přesvědčení a tabu daná kulturně zajišťují, aby matky nadále kojily. Kojení je často vyobrazováno s až zbožnou úctou. Je nejen povinností a privilegiem, ale také výrazem sexuální věrnosti. Porozením dětí a péčí o ně se postavení ženy posouvá výše po společenském žebříčku. Kojením svých dětí žena dokazuje manželovi, rodině a přátelům, že je dobrou manželkou a matkou.

5 % všech matek?

Tak jak často kojení doopravdy troskotá?

V sofistikovaných, emancipovaných společnostech globalizovaného Západu a Severu se odborníci domnívají, že pouze 5 % matek není schopno produkovat dostatek mléka, aby plně nakrmily své děti u prsu. Vědeckými autoritami, které příležitostně uváděly tento údaj, jsou např. Dana Rafaelová [12] v roce 1955 a Marianne Neifertová [13] v roce 1983. Přehled odborné literatury však nepotvrzuje, že by existoval primární výzkum, o který by bylo možno tyto údaje opřít, či výzkumy, které by tyto údaje potvrzovaly. Paní Betty Craseová, laktační poradkyně organizace La Leche League a bývalá ředitelka jejího Střediska pro informace o kojení (Center for Breastfeeding Information), vyčerpávajícím způsobem zdokumentovala historii tohoto pětiprocentního údaje zpět do roku 1938, kdy byl zmíněn doktorem J. C. Spencem na výročním zasedání Britského lékařského sdružení v Plymouthu. Betty Craseová zjistila, že od té doby byl údaj pouze citován řetězovou reakcí. Výzkumníci a publicisté z 80. a 90. let jednoduše citovali Neifertovou. Craseová z toho usoudila, že kdykoliv je uveden nějaký číselný údaj, vytváří to zdání, že je za ním výzkum. V tomto případě však číslo žádným výzkumem podloženo nebylo, bylo jen uvedeno lékařem na prestižním zasedání v oblasti medicíny. Od té doby údaj 5 % žil svým vlastním životem [15].

Ve skutečnosti nám fyziologie laktogeneze (tvorby mateřského mléka) nabízí mnohá ujištění. Již na počátku těhotenství hormony, včetně progesteronu, vylučované placentou, tj. fetální tkání, působí proliferaci mléčných buněk v matčiných prsech. Tímto způsobem se miminko podílí na přípravě svého budoucího zdroje potravy po svém příchodu na svět a prsy jsou připraveny tvořit mléko kdykoliv od ukončeného 16. týdne těhotenství.

Před porodem progesteron působí jako brzda tvorby mléka. Poté je to právě prudký pokles hladiny progesteronu, následující po vyloučení placenty, díky jemuž prsy začnou tvořit velké množství mléka.

Použij to, nebo o to přijdeš

Mezi čtvrtým a devátým dnem po porodu prsy vyprodukují 400 až 750ml mléka denně bez ohledu na to, zda matka kojí či nikoliv. Častá a důkladná drenáž mléka z prsů je základním mechanismem, jenž udržuje tvorbu mléka. Toto je nejkritičtější chvíle v matčině cestě po mléčné dráze. Pokud mléko nebude odváděno, speciální mléčné bílkoviny signalizují mléčným buňkám, že mají výrobu mléka zpomalit. Přetrvávající nalití prsů může mít zásadní dopad na tvorbu mléka již během pouhých čtyř dní. Tímto způsobem si příroda zařídila, aby nedocházelo k plýtvání. Proto je důležité, aby matky novorozeňat věděly o principu „Použij to, nebo o to přijdeš“.

Pokud je miminko spavé anebo není schopno se dobře přisát a účinně odvádět mléko z prsu nebo pokud jsou prsy z jakéhokoliv důvodu příliš nalité, potřebují matky rychlou a kompetentní asistenci, aby mohlo být přebytečné mléko z prsů odvedeno a tvorba mléka se tím neblokovala. Je-li miminko narozené předčasně nebo příliš nemocné, než aby mohlo samo sát, může se matka naučit, jak mléko odstřikovat a svému miminku je dávat, dokud nebude schopno sát samo.

Během své praxe profesionální laktační poradkyně (IBCLC) jsem zdokumentovala, že pouze jedno promile novorodiček nemá vůbec žádné mléko. Takovému závěru předcházelo jednak pečlivé posouzení a vyloučení možných příčin vedoucích ke snížení či zpoždění tvorby mléka, jakými jsou problémy se štítnou žlázou, poporodní krvácení, zůstatky placenty v děloze, jednak provádění těch nejúčinnějších a ověřených technik kojení. Pro matky, které si přejí kojit, je takové zjištění srdcervoucí. Naštěstí je to opravdu velmi, velmi vzácné.

Je mnohem běžnější, že matky dostanou zastaralé informace a neadekvátní pomoc a nakonec uvěří tomu, že jako mnoho jejich přítelkyň s podobnými špatnými zkušenostmi, ani ony nemůžou kojit.

Rozhodnutí, zda kojit, či nekojit

Ve vysoce rozvinutých společnostech, kde je formule snadno dostupná a společností akceptovaná, kde je hodnota mateřského mléka zlehčována a snižována, kde je čistá pitná voda a kde je snadno dostupná lékařská péče schopná léčit většinu infekčních onemocnění, jimž může být miminko vyživované formulí vystaveno, mohou být matky, které zápasí s kojením, vystaveny silnému tlaku k přechodu na umělou výživu ze strany rodiny, příbuzných, přítelkyň, nebo dokonce špatně informovaných poskytovatelů zdravotní péče. Často si tyto matky vytvářejí obranné mechanismy a místo toho, aby se konfrontovaly s neúspěchem nebo si přiznaly, že byly dezinformovány a neměly dostatečnou podporu, hledají logické důvody k obhájení svého rozhodnutí nekojit.

Rostoucí počet článků, webových stránek sociálních sítí, blogů, knih a videí na podporu matčiny volby krmit miminko formulí nám podává svědectví o hořkosti, zklamání a síle negativních pocitů způsobených neúspěchem v kojení [16], [17], [18], [19], [20].

Tato hořkost a rozčarování jsou někdy namířeny proti zastáncům kojení  a ti jsou pak označováni jako „fanatici“, „laktivisti“, „nacisti kojení“ či „prstapo“. Důsledkem toho bývá propagace kojení často silně stigmatizována a spojena s reálnými obavami ze vzbuzování pocitů viny v matkách. Mnohé laktační poradkyně se v rozpacích snaží odůvodnit výživu formulí tím, že obhajují matčino právo na tělesnou integritu.

Matky mohou být pevně přesvědčeny o tom, že když jsou s kojením v nesnázích, je jejich emoční pohoda důležitější než zdraví jejich dítěte.

„Soustředíme-li se plně na to, co je „nejlepší pro miminko“, nedoceňujeme matky a 

You can print to paper or to a PDF file.

For best printing results, open the llli.org site in Google Chrome or Microsoft Edge. Although you can view the site well in any browser, printing from other browsers might not operate correctly.

1. Browse to the web document that you want to print.

2. Click the Print button that is displayed on the web page (not the Print command on the browser menu or toolbar).
This opens the browser print window. The window displays a preview of the document that will be printed. The preview might take a minute to display, depending on the document size.

3. In the Printer box, select the desired printer.
For example, if you are working on a Windows computer, and you want to print to a PDF file, select Save as PDF.

4. As required, configure the other options such as the pages to print.

5. Click the Print button.
If you are generating a PDF, click Save. You are prompted for the name and folder location to save the file.